Netuším, proč někteří v únoru frflají na zimu. V únoru! To je jako by po těhotné ženě chtěli, aby porodila v pátém měsíci. Nic se nemá uspěchat. Všechno má svůj čas. Zrození. Jaro. I smrt.

U nás je sněhu nad koulena a je to naprosto normální. Padá, a padá, a padá. Pořád a stále. Hustě, vytrvale, nekoordinovaně. Už od podzimu.  

...

Jaro bude.

Cítím to v kosti své stydké, ta nedá na řeči plytké! 

...

Pro věčné žbrblálisty a nedočkavce na jaro tu mám onu slíbenou omalovánku.

Maličkou.

Přiznám se bez mučení, že hledání obrázku jsem moc nedala, neb jsem už opět v procesu pracovním a makám jako ďas, pane profesore. 

Verze pro Pátka a dospělé odkloněna - zde.

 

Takže, Psíku, ...pastelku do ruky, a jedu, jedu, jedu!

Povedu Ti ruku.

 

 

Touha je zázrak, kámo, zázrak.

Je to jak žár, pořádně velikej dar. Je to hukot moře, je to pramen v hoře.
Touha je žít, zůstat a neodejít. Touha je padnout a vstát a rány nevnímat. ♫ ♪ ♫

 

---

---