Další rok, další maturanti. Letos odmaturovali všichni do jednoho hned na první pokus. Tedy, jedna holčina prý s odřeným uchem, ale jo. Jo! Jupííí!

Seděli na chodbách jako oukropečci.

Rok co rok je to stejné.

Devět měsíců tu řvou, dělají binec po celé škole, a pak přijde týden, kdy jsou z nich tiší andílci. I špendlík by slyšet bylo, střemhlav skočil-li by z nástěnky.

...

Před čtyřmi lety nastoupili do prváku, dnes odmaturovali poslední z nich.

Jsou jako moje děti. Ba co hůř, jsou o deset let mladší než mé děti.

Letí to, letí.

A v září přijdou noví.

Noví, hodní a asi tak do Vánoc i tiší.

Poté se otrkají, zapadnou mezi ty stávající, aby se za čtyři roky na týden opět zklidnili a hodili na vás ten svůj bezbranný štěněčí kukuč, kdykoli projdete kolem jejich rozklepaných kolenou.

A šup, zmizí vám ze života.

Už teď se mi stýská.

 

 

---

---