V 6:25 ráno je venku ještě pořádná tma. U nás na severu dnes i hustá mlha. Přesto všechno jsem v onen čas dnes ráno viděla něco co mě v klidu rozhodně nenechává. Je to víc jak hodina a já na to musím pořád myslet.

V 6:25 jsem odemykala své auto a bezděky se podívala směrem k nedalekému Sustr*chu. Nevím proč jsem to udělala. Ale udělala a uviděla jasně červené světlo a v zápětí slyšela i výstřel. Červená světlice - napadlo mě.

No jo, ...kdo u sebe ale nosí červené světlice? A proč by střílel v 6:25 ráno? Konejšila jsem se myšlenkou, že to byly nějaké děti, ale ...proč by si děti hrály se světlicí v 6:25 ráno, když se jim z vyhřátých pelíšků nechce ani v půl osmé? Nesmysl.

A tak na to musím pořád myslet.

Ano, samozřejmě že mě napadlo zavolat na policii. Ale upřímně, ...jsem z toho tak rozhozená, že bych asi plácala páté přes deváté a na hysterku si fakt hrát nechci. A tak jsem volala alespoň známému, potřebovala jsem to někomu říct. A ten mi řekl, že myslivci u sebe světlice nenosí, a že to byl určitě jen nějaký feťák, a že to mám pustit z hlavy.

Jenže já na to musím pořád myslet.

Co když tam někde někdo leží? Už to bude hodina a půl.

Mám cukání odejít z práce a vydat se zpátky k lesu.

Já. Já, která mám od jisté doby fóbii ze schodišť vedoucích za roh, fóbii ze sklepů, půd a temných uliček.

Už to bude hodina a půl.