Serepetičky
Můj manžel je automechanik, to není žádné tajemství. Bohužel je dobrý a v dalekém okolí vyhlášený. Ano, říkám bohužel, protože díky jeho kvalitám, pracovitosti (kéž by ho všechno bavilo tak jako auta zákazníků) a poctivosti nemám kolikrát ani kde zaparkovat.
O zákazníky nouzi opravdu nemá. Někteří k nám jezdí z velké dálky. Někteří i v noci. I o víkendech. Ba i na Štědrý den to jeden zkusil - toho jsem tehdy málem vynesla v zubech. Málem. Jsem totiž taky měkkosrdcatá blbá.
...
Ve čtvrtek večer taky jeden přijel. Za tmy. A potřeboval auto opravit šup, šup.
Jenže.
Dílna, ve které jsou tři stání, byla plná. Prostranství před domem rovněž. Místečko bylo jen vedle auta mého.
Zákazník tam tedy zaparkoval, otevřel kapotu a byl děsně chytrý. Tma jako v ranci.
A tak se stalo, že se pár součástek z jeho motoru, pár matek, šroubků, ráčna, šroubovák a jánevímcoještě přemístilo na kapotu auta mého, neb bylo nejblíž.
Zjistila se závada, slovo dalo slovo a pán odešel po svých s tím, že auto bude mít opravené hned ráno.
Jak už jsem řekla, byla tma jako v ranci.
...
Do práce jezdím za tmy. Nějakých šest kilometrů tam, šest kilometrů zpátky domů. Cesta je samá zatáčka, do kopce z kopce.
V pátek jezdím nakupovat. Už sedm let sebou pokaždé beru i Kalamitydžejn kolegyni, která auto nemá. To znamená dalších deset kilometrů tam, dalších deset zpátky.
Sumasumárum nějakých třicetdva kilometrů.
Ano, třicetdva kilometry jsem na kapotě vezla všechny ty matičky, šroubečky, ráčnu a jánevímcoještě, aniž bych si toho všimla.
Neviděla jsem to ani já, ani Kalamitydžejn. Ba ani školník, když jsem parkovala před školou. A neukradl mi to nikdo ani u obchodu - na parkovišti, které bylo totálně nadupané, neb byl pátek.
...
Odpoledne jsem dorazila domů, zacouvala na své místo a teprve ve chvíli, kdy si manžel stoupl před můj nárazník, oči se mu rozzářily štěstím, usmál se a řekl: "No to mě poser, celej den to hledám! A tos byla i nakoupit?", jsem si všimla, že mi na kapotě leží šroubečky, matičky, ráčna a další serepetičky.
Nespadlo to. Nespadl jediný šroubek.
A to ani při téměř devadesáti kilometrové rychlosti v borských serpentinách. Ani z kopce. Ani do kopce.
Jak to?
