Včera Čtvrtek, dneska Pátek
Jako každý rok ke Dni učitelů jsme i včera poseděli nad sklenkou talířem čehosi dobrého. Bylo to fajn, neb ve škole šance poklábosit není. Přestávky jsou krátké, a co si budeme vykládat, učitelé mají setsakramentsky kratší pracovní dobu než já, takže sotva odučí, zmizí jako pára nad hrncem a ve škole zbyde jen sekretářka, Kalamitydžejn, školník a moje velikost.
Mezi kávou a nealko pivem jsem jen smutně zkonstatovala, že nás tentokrát co do počtu přítomných důchodci řádně převálcovali. Netuším, kam to chce náš stát dotáhnout. Neustále se snižující stavy vedou k šíleným situacím, kdy se spojují nejen třídy, ale už i ročníky.
Ale otočme list.
Padlo tam i pár vtípků. Nemapatuji si všechny, ale o tenhle se s vámi podělit musím. 
...
Probírají u piva dva důchodci co nového, co starého, načež si jeden povzdechne a říká:
"Já už ti nevím, co mám dělat. Moje stará furt stojí o okna a blbě čučí. Prší, ona stojí u okna a čučí. Pere slunce a ona zas, stojí u okna a čučí. Sněží, stojí u okna a čučí."
"Co s tím budeš dělat?"
"Já nevím, asi už ji pustím dovnitř."
...
Taky mě moc potěšilo, že mě někteří učitelé citují. Mé ego mělo chviličku nahoru i nos.
Šlo o mé hlášky vůči Kraji, na mou duši v tom tentokrát sex nehrál žádnou roli. I když, ne, nechme toho, slíbila jsem, že budu hodná.
Tak například zmiňovali tu příhodu o Frodo Pytlíkovi, nebo o papíru na h*vno, a jiné, které jsem sem raději ani nedávala, neb by byly snadno dohledatelné. A to fakt není třeba. Už takhle postrádám svobodu slova.
A pak to přišlo.
Velice mě potěšilo, že se potvrdilo, že
Pamatujete, co my se s tím falem natrápili?
Mám zkrátka radost. I když nevěřím, že si půjdou sednout, neb v tomhle státě mají kurvy zelenou.
Ale mám radost. Maličkou. A to se smí.
Proto i vám pěkný den.
U nás zatím deštivý.
