"Tchýni praskla voda," odpovídám na otázku, co jsem dělala o víkendu, a chci pokračovat, ale pochopitelně mě nenechali ani domluvit a začali se smát. Nebýt mé tchýni 70 a jít o porod, směju se také.

Ale takhle? Před půl rokem jsme malovali, do smíchu mi fakt není.

Z pátka na sobotu praskla tchýni, která bydlí přímo nad námi, kdesi mezi kuchyní a koupelnou voda. A jak všichni víme, do kopce ta mrcha, rozuměj voda ne tchýně, neteče. Je pohodlná.

Celou sobotu se tudíž bouralo a hledalo.

Celou neděli se opravovalo.

U nás to odnesl strop a tři zdi. Koupelna by mi ani tak nevadila, ta rekonstrukcí ještě neprošla.

Ale ta jídelna. Tak ta mě mrzí moc. Fňuk. Srdce mi krvácelo. A brečet se mi chtělo.

Celý víkend všechna okna do průvanu.

Nic mě neba.

Když už se člověk raduje, že to má doma, rozuměj byt ne vztah, po 30. letech zase všechno nové, čisté, voňavé, najde si ta kurva voda skulinku a stříká a stříká, dokud nezničí co se dá.

...

A tak jsem celý víkend vařila, pekla, prala, uklízela a hlídala vnuka.

Jo, a taky koukala na snooker.

A myslela na čuňačinky. Myslet se smí.

A pak zazvonil zvonec budík a šup do práce, neb co?

Neb bez práce, ...čiň čertu dobře. Peklem se ti odmění.
 

 

---

---