Jeden je z Německa, druhý z Osady Havranů. Jeden je o rok starší než ten druhý. Pro velkou vzdálenost, dělí je 600 km, se vídají zřídkakdy, a tak pokaždé den dva trvá, než se oťukají, a dají se spolu do řeči té své hatmatilky, které rozumí jen oni.

Ten starší je můj synovec, mladší můj vnuk.

Už v říjnu loňského roku jsem tu měla fotky, na kterých ten jejich roční věkový rozdíl není vůbec vidět.

A je tomu tak i teď.

Dominik je velký jako Christian, přestože je téměř o celý rok mladší.

Christian je tichý, hezky si hraje, kam ho posadíte, tam ho najdete.

Dominik je jak pytel blech. Pořád v pohybu. Od chvíle, kdy udělal první krok, nepostojí. Natož aby poseděl. A pořád brebentí. A už umí i šeptat, je to legrační.

Už jsem ho neviděla celé DVA dny. 

Už aby bylo zítra.

- u prababičky -

Tu bezbariérovou komunikaci jim závidím moc a moc.

Co bych za ni dala!