Nevím proč právě ve vaně přepadají mě myšlenky vilně silně "hluboké". Snad proto, že jsem Oheň? Pak není divu, že si Vodu držím od těla. Ne, že bych se snad nemyla, to ne. Myslím tím všechny ty Ryby, Raky, Štíry.

Asi proto, že odříkaného chleba prý největší krajíc, miluju jednu Rybu čistě, čestně, morálně a v myšlenkách i orálně!

Ale zpátky k té mé "hluboké" myšlence sobotní.

Ležím si ve vaně a z ničehožnic mě napadne (mám to tak v té vaně pokaždé - nic a najednou blik a blbina je venku), jak moudré a nadčasové rozhodnutí učinila Příroda ve chvíli, kdy pohlavní orgán umístila nám právě do klína. A ne třeba na záda.

Tam si totiž letos už nedosáhnu. Ne bezbolestně.

...

Nevím, co mě děsí víc.

Představa, že bych šla spát s nemytou, nebo obava, že mě nějaká Voda opět odzbrojí, vypne mi mozek a já se nedej Matrix otevřu a začnu zase perlit.

V každém případě jsem ráda, že ji mám na očích. A ne na zádech.