Poslední dny, týdny, ba možná i měsíce (troufám si OPTIMISTICKY tvrdit že roky) jsem totálně vysosaná. Chcíplá. Bez nálady. Bez cíle. A tak mám radost z každého vašeho úsměvného a milého článku. Příjemně to pohladí. Zahřeje. Ztopoří.

Dnes má svátek Ilona. Ilonka je moje kolegyně. Ilonka je také dcera mé kadeřnice. Ilonka je jedna z našich učitelek. A kdybych neznala i jednu Ilonu protivnou, trvala bych na tom, že všechny nositelky tohoto jména jsou moc milé, kamarádské, hodné. Ta jedna mrcha jim to kazí.

Ale zpátky k Ilonce. Ilonka vždy upeče něco dobrého. I dnes. A tak jsem si právě uvařila kávu. "Ilonko, je tady horká voda, jestli si chceš taky něco zalít", hlásila jsem kolegyálně a nesla si hrnek na stůl. "Jo, jo. Já si něco udělám. Asi kafe, ale jenom jako", vrátila mi ozvěna a já se smála, neb jsem pochopila, že Ilonka tím myslí, že si udělá kafe hóódně slabé.

Jsem člověk bezprostřední a z pusy mi krom úsměvu ulítlo: "Jo, to znám. Takhle to mám já se sexem. Jenom jako. Už pět let."

Načež Ilonka málem upadla, jukla na mě: "Že ona je zase středa, co?" a smála se na celé kolo. 

A já blbka se svlékla ještě víc: "No jo. Je. Ale já si to před spaním říkám každej večer, nejen ve středu - a že ono se ještě něco dělalo?"

Ilonka se málem opařila.

Pěkný den, Prdelky moje. A hlavně hodně sexu, neb jak se říká: Přej a bude ti přáno.