Byla jednou Jedna, která svému milému špitala slova plná touhy, vášně, perverzních čuňačinek, a kdykoli jí z rozpustilé mlsné pusy lemované vlhkými rty nekontrolovatelně vylítlo slůvko "miláčku" či "miluji Tě", dostala přes ni. Myslím tím - přes pusu - aby nedošlo k nějaké mýlce! A tak to říkat přestala. Přestala vlastně říkat i jiná slova. Uzavřela se. A šla a šla až pošla...

Nééé, to se ví, že nepošla. Přišla k rybníku, kde odpočíval Princ, který vyhlížel Princeznu svou. Princeznu se zlatou pihou na stehně. Cestou znavená Jedna k němu přisedla a na Princeznu čekali spolu. Když byl měsíc v úplňku, Jedna už to nevydržela a pravila: "Princi, a jaká ona vlastně je?" (chápejte - každá ženská je na tu druhou zvědavá, to dá rozum!) Princ sáhl tedy hluboko do kapsy, vyňal obrázek a se zalíbením ho Jedné podával. Nebyl to obrázek jen tak ledajaký. Byl kouzelný! (nabízí se ono známé - nebyly to obyčejné budky, byly to kadibudky! - ale to bych předbíhala) Ten obrázek uměl mluvit. Ale mluvit tak, jak se Jedné vůbec, ale vůbec, nelíbilo!  Obrázek s odporem odhodila a šla to rozdýchat. ...Princ byl z reakce Jedné moc smutný, neb Princeznu se zlatou pihou na stehně opravdu z hloubi své duše miloval. I Jedna byla smutná.

Co je tohle za svět, kde ti co milují, milovat nesmějí, a ti, co na lidech jen testují své hokusy pokusy, jsou milováni?!  Jak že to říkala Hospodyňka? Kristus byl Ninja?