Poslední dobou zjišťuji, a to čím dál tím častěji, že se bezprostředně a zcela otevřeně dokážu bavit jen s malými dětmi a starými lidmi. S těmi, ke kterým mám věkově blízko, mi to nejde. Ba co hůř, jakmile je na mě někdo moc hodný, milý, stáhnu se, ačkoli sama dost dobře nechápu proč.

Sebeobrana? Je někdo z vás stejně postižený? Nevím totiž co s tím. 

...

 

Z doby mé úřednické znám veškeré obyvatele Osady Havranů. Staré, mladé, i ty nejmladší. Znám spoustu chalupářů.

Cestou z práce jsem dnes potkala jednoho pána. Táhne mu na 80, ovšem vůbec na to nevypadá. Vždycky byl veselá kopa. I dnes.

Když za mnou chodíval na úřad, dobírala jsem si ho, že se zase neoholil. Zůstalo nám to. Místo pozdravu mi pokaždé už na dálku hlásí: "Dneska jsem oholený, paní Renatko!" nebo pro změnu: "Jdu na druhej chodník, dneska jsem se ještě neholil!"

Když víte, oč jde, je to legrace. Ještě větší legrace pak ale je, když je náměstí plné lidí a pan P. na mě z druhého konce haleká: "Čerstsvě oholen!"

Staré babky dneska nechápaly. Pan P. zasalutoval a už z dálky si hladil čerstvě oholenou tvář. Měl ji jako dětskou prdelku.

Zastavila jsem se s ním na kus řeči a když jsem odcházela, dostala jsem na cestu broskev. Broskvičku. Takovou placatou, prý nějaký nový druh.

Chci vám jen říct, že... mě těch pár minutek s tím starým pánem nabilo šílenou energií. 

 

Pěkný večer, Prdelky.

 

P.S. Prodám chatku 4x4 metry. Plně zařízená. K vidění 7.8. v České Lípě, 8.8. v Děčíně, 9.8. v Ústí nad Labem. Zn.: Voda zavedena.

 

 

---

---