Hlavně klidné, kouzelné, plné pohody, dětského smíchu a ...no prostě a! O Vánocích se plní tajná přání - prý ...takže tak!

 

 

 

 

 

P.S. Jedna veselá příhoda ze včerejška.

Večer jsem byla u našich. Pily jsme s mamkou červené, táta vařil kafe a shora dorazila Natálka (tříletá Prťavka). V ruce držela starý ověs z lustru ve tvaru x-bokého jehlanu. Přišla mě pomazlit a strčila mi ho před nos - ten ověs. "To je diamant! Je touzelnej! Diamant, terej umí vycarovat toně!" (Pozn. toně = koně) Načež strčila špičku "drahokamu" do pusy.

 

"Necucej to", napomenul ji děda, "kakaly na to mouchy." (Všimněte si, jak se můj táta snažil mluvit slušně - kakaly!)

Natálka, prohlížejíc diamant, pohotově odpověděla: "Zádný hovno nitde nevidím."

 

Vybuchli jsme smíchy. To se prostě nedalo. Vím, že vám to takhle z vyprávění asi až tak humorné nepřijde, ale... děti jsou prostě bezva!

 

 

Pěkný den, Prdelky moje.

A kdybych už nestihla zasednout ke klábosnici, tak krásný Štědrý večer! Budu na vás u stromečku myslet. A já nikdy nelžu! ...bohugel.

 

---