Snooker sleduju pravidelně. Pokud to jde, nenechám si ujít jediný frame. Ne vždy je mi přízeň Osudu ovšem nakloněna! A hlavně, hlavně počasí...  Kdykoli je větší vítr nebo bouřka a hromy blesky, jsem bez digitálního příjmu - a tudíž bez televize - a jsem odkázaná na případné smskové zpravodajství od kamarádů.

Minulý týden jsem také sledovala snooker. Hrál zrovna Ronnie, když v tom někdo zaklepal. "Dále", říkám. Ale to už jsou dveře dokořán a v nich mamka s malou Natálkou. Natálce budou v květnu tři roky. Je to Prťavka, ale klube se z ní pěkný Rošťák!  Uvařila jsem kafe a bez ptaní je obě dvě šoupla k sobě k televizi. Natálka sice koukala na velký zelený stůl plný barevných koulí tak nějak divně, ale vzorně seděla a ani nedutala. Abych tomu dodala korunu, řekla jsem jí, že musí držet palečky, aby ten pán vyhrál. Držela! Držela palečky až do konce a Ronnie ten den opravdu vyhrál.

Asi za dva dny na to přišla mamka opět. Opět s Natálkou. Snooker v televizi byl v plném proudu, ale jelikož nehrál O´Sullivan, nesledovala jsem hru už tak zapáleně, ale šukala po světnici.  Uvařila jsem mamce kafe, sobě čaj a prohodily jsme pár slov. Jen tak letmo jsem jukla, kde je Natálka. V jedné skříni mám totiž "oddělení", kde jsou hračky pro případ, že mám na návštěvě právě takové nějaké mrně. Natálka u skříňky nebyla. Způsobně seděla u televize, a aniž by jí to někdo zopakoval, poctivě držela palečky!  Ptám se: "Natálko, co to děláš?"  "Dužím palečty!"

Tak schválně! Víte snad někdo o ještě mladším zapáleném fandovi do snookeru?