Coro má ve svém dnešním článečku mimo jiné i větu: "Proč zazvoní zvonek u dveří, když se zrovna čvachtáte ve vaně, a jste sami doma?"

Stalo se mi to zrovna včera. Napustila jsem si vanu, že si půjdu zaplavat. Jenže. Sotva jsem se v ní uhnízdila, zvonil mi mobil. "Trhni si", pomyslela jsem si, aniž bych tušila o koho se jedná. Během minutky zvonil telefon podruhé, potřetí. To už jsem raději z vany lezla ven, neb Filip byl na motorce kdesi po světě a tak mě napadlo, že to třeba bude něco vážného. Běžela jsem k mobilu jen tak - v rouše Topolánkově. Tři zmeškané hovory. Máma. Volám tedy zpátky a dozvídám se, že zítra (dnes) budou halušky, a jestli se stavím, až pojedu domů z práce. Myslela jsem, že upadnu. V tom ovšem někdo zaklepal, a aniž by čekal na mé "dále", stál mi v jídelně najednou 18ti letý synovec. Já nahá. Jediné, co jsem měla na sobě, byl onen mrňavoučký mobil na mém uchu. 

Chudák kluk z toho bude mít dozajista trauma na celý život.